Dostavník: jak fungoval a jak se v něm cestovalo

Dostavník byl veřejný kočár se čtyřmi koly, který vozil platící cestující a menší zásilky po pravidelné trase a podle jízdního řádu. Tahali ho obvykle čtyři koně, někdy šest. Celou cestu by koně nevydrželi, proto se trasa dělila na úseky dlouhé obvykle 10 až 15 mil, tedy zhruba 16 až 24 km. Na konci každého úseku, většinou u hostince, čekal odpočinutý zápřah, tedy koně zapřažení spolu do jednoho vozidla. Podle těchto úseků, anglicky stages, dostal dostavník svůj anglický název stagecoach.

Ani výměna koní nedělala z dostavníku rychlý způsob cestování. Do konce 18. století jel v průměru asi 8 km za hodinu a za den ujel přibližně 100 až 110 km. Pohodlí a rychlost přinesly až lepší cesty a zavěšení skříně, v níž seděli cestující: nejprve na kožených řemenech, později na ocelových pružinách. Když ve 30. letech 19. století začaly jezdit vlaky, dostavníky z hlavních tras postupně zmizely. Na modelu dostavníku si můžeš prohlédnout to, co z něj dělalo cestovní stroj: zavěšení skříně, otočnou přední nápravu a místa pro cestující i zavazadla.

Jak dostavník fungoval: koně, kola a zavěšení

Dostavník spojoval tři řešení, bez kterých by těžký kočár plný lidí po tehdejších cestách daleko nezašel: zápřah, který ho táhl i brzdil, podvozek, který dokázal zatočit, a zavěšení, které tlumilo otřesy.

• Zápřah a oje. Koně byli zapřaženi po dvojicích. Přední dvojice vedla, zadní byla nejblíž u kočáru a táhla ho za oje, dřevěnou tyč připojenou k přední nápravě. Z kopce se zadní koně opřeli do řemene kolem zádě, který byl spojený s ojí, a kočár tak zpomalili. Americké dostavníky typu Concord měly navíc dřevěné brzdové špalíky, které kočí pákou pod nohou přitlačoval na železné obruče zadních kol.
• Otočná přední náprava. Náprava je osa, na které se otáčejí dvě kola. Zadní náprava byla pevně spojená s podvozkem, přední se otáčela kolem svislého čepu uprostřed. Protože oje vedlo k přední nápravě, koně ji při zatáčení natočili do nového směru. Přední kola bývala menší než zadní, aby se při zatáčení vešla blíže pod vůz a kočár se otočil na menším prostoru.
• Zavěšení skříně. Skříň, v níž seděli cestující, nebyla na nejstarších vozech odpružená vůbec. Později visela na tlustých řemenech z několika vrstev kůže, které vedly pod jejím dnem a byly upevněné na podvozku. Skříň se na nich houpla dopředu, dozadu i do stran a tlumila tak nárazy od kol. Mark Twain v knize Roughing It z roku 1872 přirovnal americký dostavník Concord ke kolébce na kolech.

Ocelové pružiny se na vozech objevily už koncem 17. století, rozšířily se však až později. Anglický výrobce kočárů Obadiah Elliott si v roce 1804 patentoval eliptické listové pružiny, tedy dva oblouky z ocelových pásek spojené na koncích. Skříň při nich ležela na pružinách připevněných k nápravám a těžký podélný trám pod vozem už nebyl potřeba. Na hladších anglických cestách pružiny řemeny nahradily. V Americe, kde byly cesty často jen vyjeté chodníky, naložený kočár na hrbolcích tlačil pružiny až do podvozku a ty nevydržely, proto tam výrobci zůstali u řemenů.

Jak vypadala cesta dostavníkem a proč trvala dlouho

Cesta dostavníkem znamenala plný vůz, pevný jízdní řád a zastávky. Uvnitř seděli obvykle čtyři až šest cestujících, další se vezli na střeše a jeden i na kozlíku, vyvýšeném sedadle kočího vpředu. Zavazadla šla na střechu nebo do schránky vzadu. Na britských poštovních kočárech stál u schránky s poštou vzadu ozbrojený strážce.

Výměna koní na stanici byla krátká, cestující se však zastavovali i v hostincích na jídlo, na skleničku nebo na noc. V Americe, kde byly cesty horší, se lidé tísnili na tvrdých lavicích, a když koně na těžkých úsecích šli krokem, část cesty raději přešli pěšky vedle vozu. Proč cesta trvala dlouho, vysvětlují tři věci:

• Tempo koní. Zápřah s těžkým kočárem jel do konce 18. století v průměru asi 8 km za hodinu. Čerství koně na stanicích udrželi tempo, ale každá výměna a zastávka prodloužila celkový čas.
• Cesty. Nezpevněné cesty s vyjetými kolejemi zpomalovaly vůz a v dešti či mrazu se po nich často nedalo cestovat vůbec. Když v Anglii přibyly udržované mýtné cesty a povrch z drceného kamene, průměrná rychlost vzrostla ze zhruba 10 na 13 km za hodinu.
• Zavěšení. Neodpružený nebo na řemenech zavěšený kočár se na výmolech silně otřásal a houpal. Rychlost dostavníků rostla až tehdy, když se k lepším cestám přidaly ocelové pružiny.

Jak se cestování postupně zrychlilo, ukazují tyto anglické trasy:

Proč dostavník vytlačila železnice

Železnice vzala dostavníku to, na čem stál jeho obchod: rychlost a poštu. Dostavníky a poštovní kočáry nedokázaly konkurovat rychlosti vlaků a pošta se brzy přesunula na koleje. Lokomotiva navíc nepotřebuje každých pár desítek kilometrů čerstvý zápřah.

Mezi Liverpoolem a Manchesterem vozila železnice poštu poprvé 11. listopadu 1830. Začátkem 40. let 19. století už většina dostavníků, které vyrážely z Londýna, nejela. Dostavníky se udržely tam, kam koleje ještě nevedly: v odlehlých krajích Anglie do 50. let 19. století, ve Francii místy až do příchodu autobusů. Přes celé Spojené státy jezdily, dokud v roce 1869 nedokončili železnici z východního pobřeží na západní, a americké dostavníky Concord zůstaly v běžném provozu až do 20. století.

Dostavník tedy nezanikl najednou. Ustoupoval trať po trati, tak jak přibývaly koleje. Jak funguje stroj, který ho nahradil, najdeš v článku Parní lokomotiva: jak pára roztočí kola a co ukáže model.

Co si všimnout na modelu dostavníku

Dřevěný model dostavníku neukáže, jak rychle jel, ukáže však, jak byl postaven. Co přesně tvůj model napodobuje, zjistíš z jeho návodu a obrázků. Při prohlížení si všimni těchto míst:

• Zavěšení skříně. Podívej se zboku pod skříň a hledej řemeny nebo oblouky pružin mezi skříní a podvozkem. Pak jemně zatlač prstem na roh skříně. Pokud se skříň pohne a vrátí se, model napodobuje odpružení. Pokud se nehýbe, zavěšení je jen naznačené tvarem a dál na skříň netlač, abys neuvolnil spoje.
• Přední náprava. Pomalu natoč oje nebo přední část podvozku do strany. Pokud se přední náprava otáčí kolem čepu a zadní zůstává rovně, model zatáčí jako skutečný kočár. Porovnej i velikost kol: menší přední kola se při zatáčení vejdou blíže pod vůz. Když náprava jde těžko, zastav a podívej do návodu, zda se má otáčet, dřív než ji natočíš dál.
• Přenos pohybu. Pokud má model mechanismus, například hrací strojek, posuň ho pomalu po stole a sleduj, které kolo nebo osa se otáčí spolu s mechanismem. Tam, kde se ozubené kolo dotýká osy, se pohyb kol přenáší do mechanismu. Když mechanismus při jízdě stojí, kola se možná smýkají po stole nebo převod něco blokuje.
• Místa pro lidi a zavazadla. Najdi kozlík vpředu, dveře skříně, schůdek na nastupování a schránku nebo plošinu na zavazadla. Každá z těchto částí odpovídá něčemu z cesty dostavníkem: kozlík kočímu, skříň a střecha cestujícím, schránka kufrům nebo poště.

Pokud se kola nebo náprava na hotovém modelu točí těžko nebo se mechanismus zasekává, postup hledání tření najdeš v článku Mechanismus se zasekává: jak najít tření a odstranit ho.

Tyto části si můžeš prohlédnout například na modelu Dřevěné mechanické 3D puzzle - Dostavník ROKR AMKA1. Podle popisu v obchodě se dá táhnout, řídí se až o 25 stupňů doleva i doprava a během jízdy hraje melodii Greensleeves. Má i schůdky na nastupování, otevíratelný úložný box a dveře. Podle údajů v obchodě je určen od 14 let.

Časté otázky