Vítězný oblouk: proč ho postavili a co na něm najdeš

Vítězný oblouk v Paříži dal postavit Napoleon na slávu své armády po vítězství v bitvě u Slavkova v prosinci 1805. Základní kámen položili 15. srpna 1806, v den Napoleonových narozenin, ale stavbu přerušily změny vlád a oblouk otevřeli až v červenci 1836, po 30 letech.

Uprostřed kruhového náměstí stojí proto, že ho postavili na místě, kde se už tehdy sbíhaly cesty do tvaru hvězdy, a dnes se odtud rozbíhá dvanáct avenue. Na jeho stěnách najdeš čtyři velká sousoší, šest reliéfů s bitvami a stovky jmen bitev a generálů, pod klenbou hrob neznámého vojína z první světové války. Tytéž části můžeš hledat i na dřevěném modelu oblouku.

Proč oblouk postavili a proč se stavěl 30 let

Napoleon chtěl obloukem oslavit Velkou armádu, tedy vojsko, se kterým zvítězil u Slavkova. Vzorem byly staré římské vítězné oblouky, především Titův oblouk v Římě, a návrh připravil architekt Jean-François Chalgrin.

Oblouk stojí na západním konci Champs-Élysées, naproti Tuilerijskému paláci, který byl tehdy Napoleonovým sídlem v Paříži. Je tak součástí dlouhé přímé osy, která vede od Louvru přes Champs-Élysées dál na západ.

V roce 1810 se Napoleon ženil s Marií Luisou Rakouskou a svatební průvod měl vjet do Paříže přes náměstí, kde se oblouk stavěl. Pilíře tehdy sahaly sotva nad zem, proto dal Chalgrin postavit oblouk ve skutečné velikosti z dřevěné konstrukce a malovaného plátna. Na tomto modelu viděl svůj návrh na místě a podle něj ho ještě upravil.

Chalgrin zemřel v roce 1811. Po Napoleonově pádu v roce 1814 se stavba zastavila a znovu ji rozjel až král Ludvík XVIII. v roce 1823. Dokončili ji za krále Ludvíka Filipa, který oblouk věnoval armádám revoluce i císařství. Oblouk otevřeli 29. července 1836.

Oblouk tvoří čtyři mohutné kamenné pilíře spojené klenbami. Na dvou hlavních stranách je jeden velký oblouk, na užších bočních stranách menší. V pilíři vede točité schodiště a na střechu oblouku je to 284 schodů.

Náměstí kolem oblouku se jmenovalo Place de l’Étoile, tedy Náměstí hvězdy. Cesty se tu ve tvaru hvězdy sbíhaly už před stavbou oblouku, ale dnešních dvanáct avenue vzniklo až při přestavbě Paříže, kterou ve druhé polovině 19. století vedl prefekt Haussmann. Od roku 1970 nese náměstí jméno Charlese de Gaulla. Samotný oblouk je vysoký asi 50 metrů a široký asi 45 metrů.

Co zobrazují sousoší, reliéfy a jména na stěnách

Výzdobu vytvořilo několik sochařů až ve 30. letech 19. století, kdy se stavba dokončovala. Největší jsou čtyři sousoší na pilířích a každé z nich patří jednomu roku:

• Odchod dobrovolníků v roce 1792 od Françoise Rudea, známý také jako „Marseillaisa“, na straně do Champs-Élysées. Nad dobrovolníky, kteří odcházejí bránit mladou republiku, se vznáší okřídlená žena, Génius svobody.
• Triumf roku 1810 od Jeana-Pierra Cortota, také na straně do Champs-Élysées. Oslavuje Napoleonova vítězství.
• Odpor roku 1814 a Mír roku 1815 od Antoina Étexe na opačné straně oblouku.

Nad sousošími je šest reliéfů, tedy obrazů vytesaných do stěny tak, že postavy z ní vystupují. Zobrazují události revolučních a napoleonských válek, mezi nimi bitvu u Slavkova. Výše obíhá kolem oblouku vlys, pás s reliéfem vojáků, a úplně nahoře je atika, horní část stavby nad římsou. Na atice je 30 štítů se jmény vítězných bitev.

Na vnitřních stěnách oblouků jsou vytesána jména bitev a stovek generálů z válek revoluce a císařství. Když je jméno podtržené, tento muž padl v boji. Strop velké klenby zdobí vytesané rozety.

Co je hrob neznámého vojína pod obloukem

Pod velkou klenbou leží francouzský voják z první světové války, jehož jméno nikdo nezná. Zastupuje všechny, kteří ve válce padli za Francii. Myšlenka uctít padlé jedním neznámým vojákem vznikla už v roce 1916, během války.

Desátého listopadu 1920 ve Verdunu vybral voják Auguste Thin jednu z osmi rakví s těly neidentifikovaných francouzských vojáků. Druhý den ji převezli k Vítěznému oblouku a 28. ledna 1921 vojáka pohřbili na místě, kde leží dodnes. Na desce hrobu je francouzsky napsáno, v překladu: „Zde odpočívá francouzský voják, který zemřel za vlast, 1914–1918“.

Plamen nad hrobem poprvé zapálil 11. listopadu 1923 ministr války André Maginot. Od té doby ho každý večer v 18.30 znovu oživí při obřadu, který připravuje sdružení La Flamme sous l’Arc de Triomphe. Dnes plamen připomíná mrtvé obou světových válek.

Čeho si všimnout na dřevěném modelu Vítězného oblouku

Dřevěný model ukazuje oblouk v malém, takže ho můžeš porovnat se skutečnou stavbou. I Chalgrin si svůj návrh ověřil na modelu, i když ve skutečné velikosti. Které části výzdoby tvůj model má a jak je zachycuje, zjistíš z jeho návodu a obrázků. Při porovnávání se soustřeď na tato místa:

• Poměr výšky a šířky. Skutečný oblouk je vysoký asi 50 metrů a široký asi 45 metrů, tedy téměř stejně široký jako vysoký. Změř výšku a šířku modelu bez podstavce. Když poměr vychází výrazně jinak, model stavbu v tomto směru upravil.
• Sousoší u pilířů. Na dvou hlavních stranách hledej u paty pilířů čtyři sousoší. Na skutečném oblouku jsou Odchod dobrovolníků a Triumf na straně do Champs-Élysées, takže podle nich zjistíš, kterou stranou by tvůj model stál k této avenue.
• Plochy nad sousošími. Na skutečném oblouku jsou tam reliéfy s bitvami. Porovnej, co je na stejném místě na modelu: obraz, vzor, nebo hladká plocha.
• Horní část. Nad obloukem najdi římsu, pás vlysu a atiku. Na skutečném oblouku nese atika 30 štítů se jmény bitev, proto se podívej, jak ji zachytil tvůj model.

Pokud si chceš tyto části prohlédnout zblízka doma, dřevěný model Vítězný oblouk Little Story E011 je podle údajů v obchodě určen od 14 let.

Časté otázky